Codex Gigas-Ďáblova bible

23. září 2007 v 14:30 |  M A G I E
Codex Gigas

Na počátku 13. století bylo v Čechách vytvořeno pozoruhodné literární dílo. Minulé věky jej právem pojmenovaly jako Ďáblova bible, Codex gigas, Liber pergrandis či Gigas librorum. První zmínky o Ďáblově bibli pocházejí z roku 1295, ale předpokládá se, že rukopis je asi o 65 let starší. Knihu vlastnil malý benediktinský klášter v Podlažicích u Chrudimi nejspíš někdy kolem roku 1229. O jejím vzniku, autorovi či důvodu sepsání se však nedochovaly žádné doklady.

Kniha je neobvykle veliká; nelze se tedy divit, že ve středověku byla přirovnávána k sedmi divům světa. Měří cca 900 x 505 mm a váží úctyhodných 75 kilogramů. Obsahuje 312 pergamenových fólií, tedy 624 stran. Soudí se, že k získání psacího materiálu bylo zapotřebí kůží asi ze 160 zvířat. Fascinující je jednota knihy, soulad písma a iniciál, harmonie celkové kompozice a jednotlivých detailů; všechny texty jsou přitom dodnes čitelné. Vše nasvědčuje tomu, že byla životním dílem jedné osoby. Historici odhadují, že se takové monumentální práci musel dotyčný písař věnovat možná až dvacet let.
Ďáblovo dílo
Existence knihy je spojena s legendou o ďáblovi, podle níž dostala i lidový název Ďáblova bible a samotný obraz čerta je její nedílnou součástí.
Pověst vypráví o mnichovi, který kdysi žil na východě Českého království, v podlažickém klášteře, a za svůj hříšný skutek byl odsouzen k zazdění za živa.
Aby se vyhnul trestu, nabídl, že za jedinou noc napíše největší knihu, jakou kdy svět viděl. Již o půlnoci ale zjistil, že to nestihne. Povolal si tedy na pomoc ďábla.
Pověst říká, že podobiznu ďábla zakreslil mnich do knihy z vděčnosti. Přestože však unikl trestu, život se mu změnil v peklo.
I přes satanskou legendu nebylo dílo nikdy zatraceno inkvizicí, ale naopak se stalo středem zájmu učenců i milovníků umění a kuriozit.
Co rukopis obsahuje?
Kniha je psána latinsky a obsahuje 14 textů různého charakteru. Vlastní text začíná Biblí - Starým zákonem a za ním následují texty různého obsahu. Jedním z nich je tzv. Penitenciál - příručka pro kněze, obsahující seznam hříchů a příslušné způsoby pokání. A právě zde, na straně 290, se nachází největší pozoruhodnost - je tu vyobrazena skoro půlmetrová barevná postava čerta. Dalších několik stránek je temných jak svým vzhledem, tak i obsahem. Obsahují magické zaklínací lékařské formule k zahánění padoucí nemoci, zimnice či k vypátrání zloděje. Po této kapitole následuje nejcennější dokument - Kronika česká (Chronica Bohemorum), sepsaná děkanem pražské kapituly Kosmasem (1045-1125). Tento opis patří k nejstarším a nejlepším. Na úplný závěr je vypsán přehled dnů, na které v průběhu dalších let připadnou Velikonoce.

Portrét ďábla

Portrét ďábla, 290r
Portrét ďábla je nejznámější ilustrací v kodexu (f. 290r). Proto se knize přezdívá Ďáblova Bible. Ďábel je vyobrazen sám v prázdné krajině, kterou rámují dvě velké věže. Krčí se s rukama zdviženýma (má jen čtyři prsty na rukou a na nohou) a na sobě má hermelínovou bederní roušku. Hermelín bývá většinou spojován s královským majestátem, ale v tomto případě má zdůraznit postavení ďábla jako knížete temnoty.
Portrét měl čtenáři připomenout hříchy a zlo. Na protější stránce je pak vyobrazeno Nebeský Jeruzalém. Tyto dvě stránky byly záměrně rozvrženy tak, aby ukazovaly výhody ctnostného života a nevýhody života hříšného.
Vyobrazení ďábla bylo ve středověkém umění běžné, ale tento portrét v kodexu je zřejmě mezi knižními ilustracemi unikátní, protože zobrazuje ďábla samotného na celé stránce.
Codex gigas napsal jeden písař pozdní verzí písma známého jako karolínská minuskule. (Dá se snadno číst, protože se velmi podobá písmenům, která dnes užíváme v knihách, časopisech a v novinách.) Písmena jsou asi 2,5-3 mm vysoká a na tak velkou knihu jsou dost malá. Nicméně díky drobnému písmu a velkému počtu řádek na stránku se písaři podařilo do knihy vtěsnat všechny texty a zachovat přitom únosný počet stránek.
Lze jen těžko odhadnout, jak dlouho písaři trvalo rukopis vytvořit. Denně mohl napsat asi tak jeden sloupec v kodexu, tj. 106 řádek. Pokud by písař pracoval šest hodin denně šest dní v týdnu, dokončil by celý rukopis asi za pět let. Byl-li však písař mnichem, zřejmě mohl pracovat jen asi tři hodiny denně, což znamená, že mu rukopis zabral deset let. Vzhledem k tomu, že písař asi také sám řádky linkoval, než se pustil do psaní (řádkování jednoho listu trvalo pravděpodobně několik hodin), doba práce na rukopisu se prodloužila. Písař také sám rukopis iluminoval, tím pádem trvalo nejméně dvacet a možná dokonce třicet let, něž rukopis dokončil.
Tohle je velmi zajímavej odkaz,kde si můžete zalistovat v knize
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krysař Krysař | 12. prosince 2007 v 17:45 | Reagovat

Navrací jse Krysař a s mím jeho krysy děkuje ti za tento blog (CODEX)  jak před lety kdysy.......

2 ANTYCHRYST ANTYCHRYST | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 2:21 | Reagovat

tisíceré díky.....Krysaři navracívš se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama